Výstava „Škola a válka. Branná výchova v české škole“ návštěvníkům ukazuje historii výuky předmětu „branná výchova“ v jeho komplexnosti: v povědomí široké veřejnosti dosud přetrvává vzpomínka na socialistické pojetí branné výchovy, poprvé se však tento předmět objevuje již za první republiky v souvislosti s ohrožením republiky ze strany nacistického Německa, kořeny můžeme nalézt již před rokem 1918 za monarchie.
Obsahem předmětu navíc nebyla pouze „brannost“ v užším slova smyslu (jak přetrvává ve vzpomínkách starších ročníků v podobě branných cvičení spočívajících v přesunech v terénu v pláštěnkách či střelbě ze vzduchovky), ale celková příprava na mimořádné situace – žáci měli být v první řadě tělesně zdatní, naučit se orientovat v terénu a umět poskytnout první pomoc při různých typech zranění. Použití prostředků osobní ochrany v případě válečného konfliktu a vlastní bojová příprava byla neodmyslitelně spojená s ideologickým školením o tom, od koho a z jakého důvodu hrozí zemi/národu nebezpečí. Obzvlášť propracovanou podobu měla indoktrinace v období socialismu, nicméně silné ideologické pozadí je patrné již v době první republiky.
Výstava se snaží problematiku branné výchovy postihnout ve všech těchto jednotlivých složkách a je proto rozdělena tematicky do jednotlivých oblastí, včetně zmiňované ideologické. Branná příprava byla úzce provázána s mimoškolními organizacemi (Sokol, Svazarm), prostor je proto věnován i těmto mimoškolním aktivitám.
Jelikož téma brannosti se v modifikované podobě objevuje i v současné školní výuce, jsou aktuální podoby výuky tematického celku „Ochrana člověka za mimořádných událostí“ prezentovány ve vstupní chodbě muzea. Materiály zde použité vycházejí ze spolupráce s Hasičským záchranným sborem, který dnes dané téma v rámci své preventivní činnosti pro školní výuku zpracovává.