Dne 21. listopadu přijeli za poznáváním do Prahy deváťáci ze Základní školy Antonínská 3 v Brně, aby se zúčastnili vzdělávacího programu „Jsem Jehuda Bacon“. Muzejníkům z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského bylo už od započetí tvorby programu jasné, že učivo o holokaustu, jehož převyprávění patří k jednomu z nejnáročnějších témat české historie, s sebou v praxi přinese mnohá pedagogická úskalí. Z tohoto důvodu se lektorské role ujala osoba nejpovolanější, PhDr. Lenka Lajsková, která je kurátorkou výstavy. Jejím záměrem bylo předat mladé generaci základní informace o jednom z přeživších… „o jednom z mnoha čísel“. Už na první pohled vypovídá uvedený podtitul programu o zájmu jeho autorů zapůsobit na žáky v emocionální rovině a vyzvat je ke vstupu do historického světa prostřednictvím silných prožitků. V této souvislosti lze za neméně důležitý muzejně-edukační cíl považovat také zcela legitimní záměr lektorky vytvořit v neformálním prostředí muzea bezpečný prostor, který bude vhodný pro rozvíjení široké žákovské diskuse o nadčasovém tématu, jakým je přátelství a pěstování dobrých vztahů mezi lidmi.
Popisovaný vzdělávací program, jehož základem je historický výklad, byl s ohledem na kýženou podporu rozvoje kurikulárních cílů školní výuky (konkrétně na utváření kompetence k řešení problémů) záměrně obohacen o několik interaktivních prvků. V této souvislosti jsou žákům zadávány úkoly takovým způsobem, aby jejich plnění vyžadovalo otevřené sdílení názorů ve skupině, které by je vybízelo ke společnému uvažování o vypjatých historických situacích odehrávajících se na pozadí nelehkého života v ghettu. Na projekci dokumentárního medailonu o J. Baconovi pak může logicky navázat několik dotazů, položených ze strany lektorky, které mají žáky nasměrovat k hlubšímu zamyšlení („Jaké měli vězni šance na přežití?“, „Co je mohlo zachránit před tím, že se jejich jméno ocitne na tzv. seznamu?“ nebo „Co znamenalo, když byl někdo poslán na východ?“) Díky výpovědi očitého svědka života „v lágru“, s jejímž obsahem se žáci seznámili právě prostřednictvím již dříve zmiňované filmové projekce a také díky skupinové práci s bibliografickým materiálem v textové podobě se lektorce podařilo postupně vtáhnout účastníky programu do doby, kdy byla otázka přežití na každodenním pořádku, a to nejen pro lidi židovského původu. Poslední část programu byla věnovaná zprostředkování životního kréda malíře J. Bacona: „Věřím, že každý člověk cítí, když ho ten druhý považuje za člověka jako je on sám. To může změnit spoustu věcí ve světě. To se dá uskutečňovat v každodenním životě… Musíme se snažit a každý den hledat to dobré v nás.“
Přestože šlo o premiéru, realizace prezentovaného programu dopadla na výbornou. Jako muzejníky nás potěšilo, že sotva výuka skončila, už se o něm brněnští učitelé vyjadřovali pochvalně. Také ze spontánních reakcí žáků (zachycených při jejich odchodu z muzea) vyplývá, že je zážitkově-aktivizující podoba návštěvy výstavy zaujala. Věříme, že mladí lidé tentokrát opouštěli naše muzeum plni podnětů k hlubším úvahám o vlastní existenci, ale také o zvláštním významu každého jednoho člověka v rámci zachování lidského společenství. Na počátku 21. století snad už není pochyb o tom, že hledání vhodných cest k sebereflexi a k ujasňování si hodnot má své zvláštní místo ve výchově a vzdělávání mladé generace, a to nezávisle na tom, zda tento náročný proces probíhá na půdě škol či muzeí.
Dne 21. listopadu zapsala Mgr. Kateřina Tomešková, Ph.D., koordinátorka edukačních programů
