Víte, že se manželům Hlavsovým podařilo dokončit hraný celovečerní film o Komenském pod názvem Jako letní sníh? Film se bude promítat v pondělí 4. 1. 2021 na ČT2 ve 20 hodin.
Komenskému hodně dlužíme, říká režisér filmu Jako letní sníh Lubomír Hlavsa
Nové celovečerní dokudrama vzniklo letos ve studiu šumperské společnosti Vistafilm manželů Ivy a Lubomíra Hlavsových. Nese název „Jako letní sníh“ a jeho tvůrci v něm přibližují život světoznámého českého učence, pedagoga a duchovního Jana Amose Komenského, od jehož úmrtí letos uplynulo tři sta padesát let. Ve snímku, který společnost natočila v koprodukci s Českou televizí a IS Produkcí ze Zlína, uvidí diváci řadu známých herců, v premiéře by ho měla Česká televize odvysílat v průběhu ledna.
„Myslím si, že osobnosti Jana Amose Komenského hodně dlužíme. Je patrné, že jako Češi se jím zabýváme méně, než by si tento génius pedagogiky skutečně zasloužil, tím spíš, že je Komenský uznáván po celém světě. Byl zván do řady zemí tehdejší Evropy, aby jim pomohl s reformou školství, a napsal mnoho výukových knih, které nás inspirují do dnes. I přes dalekosáhlé úspěchy ve světě se ale z politicko-náboženských důvodů stal vyhnancem a prakticky od svých šestatřiceti let již neměl možnost vrátit se do milované vlasti. Film je tak svým způsobem i jakousi splátkou tohoto dluhu,“ říká režisér Lubomír Hlavsa. Scénář vznikal zhruba rok a jeho autorem je Martin Fahrner, jenž mu podle Hlavsy dal ten nejlepší „otisk“. Na námětu spolupracovala rovněž Milena Štráfeldová, která napsala scénář k předchozím dvěma filmům společnosti Vistafilm o Janu Husovi a Jeronýmovi Pražském. Snímek o Komenském uzavírá volný cyklus polohraných a hraných dokumentů z české protestantské historie, na němž šumperští filmaři spolupracují již desátým rokem s Českou televizi.
Ve filmu je představen život českého génia z poněkud nezvyklého úhlu pohledu. Na základě posledních vědeckých výzkumů je totiž dnes už celkem jisté, že Komenského portrétoval světoznámý holandský malíř Rembrandt. A právě z této skutečnosti vychází příběh, ve kterém k sobě hledají cestu dvě naprosto protichůdné osobnosti - individualisticky založený bohém Rembrandt van Rijn, geniální malíř, a biskup Jednoty Bratrské, hluboce zbožný muž, teolog, filozof a jeden z největších učenců své doby Jan Amos Komenský. „Rembrandt považuje zpočátku Komenského jen za dalšího z řady celebrit a církevníků, jež už na zakázku maloval. Zaujme k němu tedy odmítavý postoj. Během Komenského sezení při malování portrétu však k sobě postupně nacházejí cestu a nakonec se z nich stanou přátelé. Rozhovor „přerušují“ dějové události, které zásadně ovlivnily život a práci Komenského,“ popisuje linii filmu režisér.
Většina hraných scén se točila od května do září ve Zlínském kraji, jenž poskytl na výrobu filmu významnou dotaci. Filmový štáb tak byl k vidění například ve skanzenu v Rymicích, na tvrzi v Kurovicích, na hradě v Buchlově či ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Ve filmu se „mihne“ i hrad Sovinec a Šumperanům budou možná povědomé záběry pořízené v nedalekém Petrově nad Desnou. Další scény se pak natáčely v ateliérech brněnské České televize, ve kterých byl speciálně pro tento projekt postavený celý Rembrandtův ateliér, Komenského amsterodamský byt a rovněž se natáčelo v barrandovských exteriérových kulisách.
Projekt získal hned od počátku mezinárodní rozměry, neboť se na jeho výrobě podíleli také filmoví profesionálové ze zahraničí. „Říká se, že atmosféra na natáčení je velmi důležitá pro výsledek filmu. Bylo to poprvé, co jsem točil s tak velkým filmovým štábem, v němž bylo pětatřicet lidí a ve filmu se objevily téměř tři stovky komparzistů. Dnes mohu říct, že to byla opravdu skvělá práce a na výsledku je to patrné. Musím také velmi ocenit práci kameramana Pavla Koppa, pro kterého to byl po velmi úspěšné pohádce „Princezna zakletá v čase“ druhý celovečerní film. Jeho nasazení bylo až neskutečné, byl akční, spolehlivý a navíc velmi zapálený pro samotné téma. Co víc si režisér může přát,“ chválí práci štábu Lubomír Hlavsa a zdůrazňuje, že velké poděkování patří rovněž výborným hercům, kteří se ukázali jako opravdoví „srdcaři“.
A koho diváci ve filmu uvidí? „Učitele národů“ si „střihli“ otec a syn Švehlíkovi, malíře Rembrandta hraje Igor Bareš. V dalších rolích se představí Vladimír Javorský, Eliška Křenková, Pavel Rímský, Luboš Veselý, Jenovéfa Boková, Milena Steinmasslová, Klára Issová, Marika Šoposká, Tereza Hofová a další.
Šestadevadesátiminutový snímek Jako letní sníh by měla Česká televize odvysílat v průběhu ledna a uvažuje se také o tzv. školní kinodistribuci. Počítá se rovněž s anglickou, německou a švédskou jazykovou verzí, tím se tvůrci budou snažit oslovit zahraniční diváky. Už nyní se ale mohou „nedočkavci“ podívat na Film o filmu, který najdou na stránkách www.vistafilm.cz.
Kromě hraného filmu o Komenském začínají ve Vistafilmu pracovat ještě na dalším projektu, klasickém dokumentu „Jan Amos Komenský“. „Po delším zvažování jsme se totiž rozhodli vyrobit dva filmy. Muž, jehož si občané našeho národa zvolili jako jednoho z největších Čechů, si totiž podle nás zaslouží jak film hraný, který je samozřejmě více o emocích, tak i klasický dokumentární film, který spíš o faktech. Každý formát má svůj okruh diváků a my bychom rádi, aby se maximum lidí v Česku dozvědělo víc o této mimořádné osobnosti,“ vysvětluje režisér. V dokumentu tak diváci uslyší zasvěcený výklad celé řady nejlepších českých komeniologů a uvidí v něm množství ilustračních záběrů natočených na různých místech Evropy, kde za svého života Komenský působil. Naopak v hraném snímku nejde podle Hlavsy ani tak o odbornou stránku věci, ale spíše o představení Jana Amose jako člověka z masa a kostí, muže, jenž až neskutečně předběhl svou dobu. „Naším záměrem bylo ukázat divákům hloubku jeho myšlení, nespornou genialitu, kterou prokázal ve více vědních oborech a přiblížit strastiplné osudy, jež musel prožít. Ale také jsme dali divákům prostor pro vlastní úvahu a představivost.“ říká režisér.
A proč právě název „Jako letní sníh“? „Všichni se mě ptají, co ta věta znamená. Jak víme, Jan Amos byl člověkem plným naděje. Ale zažíval věci, které bychom dnes jen těžko ustáli, a to nejen v osobním, ale i v profesním životě. Jeho doufání a sny o štěstí se často měnily ve zklamání a jednou dokonce napsal „Jako sníh v létě, tak se nám rozplynulo to naše štěstí…“. Ale stále šel kupředu a nevzdával to… Chtěl pomáhat lidem, miloval je,“ uzavírá Luboš Hlavsa.
