Zpráva z neformální hospitace edukačního programu „Voda v krajině“ realizovaného ve výstavě „Voda je život“ (Národní zemědělské muzeum, dne 1. 3. 2019)
„Tekutina, žízeň, řeka, život, koupání, kapalná látka, ledovec, déšť… tohle jsou odpovědí čtvrťáčků, kteří navštívili Národní zemědělské muzeum s cílem rozšířit si poznatky ze školy na téma voda. Zkušení učitelé dobře vědí, že prostřednictvím výkladu o koloběhu vody v přírodě a vyprávěním o tom, jak vznikal první život na naší planetě, je možné žáky přivést k hlubšímu zamyšlení o zvláštním významu této životodárné kapaliny. Vzhledem k tomu, že s všeobecně známým příběhem o cestě vodní kapičky se setkala většina dětí už v rámci předškolního vzdělávání, mohou muzejní edukátoři při výuce o vodě v krajině opřít klíčové učební situace o základní znalosti žáků. Například informace o tom, kolik zemského povrchu tvoří vodní plochy nebo z kolika procent vody se skládá lidské tělo, jsou tak pro mnohé účastníky programu opakováním školního učiva.
Z pohledu poučeného pozorovatele vzdělávacího procesu je možné už na počátku programu pozitivně hodnotit evokační fázi výuky, která proběhla v tzv. Objevovně (edukační místnost pro školy). Během úvodního brainstormingu na předložené téma se lektorům podařilo navázat rozhovor se žáky a zároveň je i namotivovat k dalším aktivitám. Ať už jde o plnění úkolu ve skupině nebo o společnou návštěvu expozice s výkladem, při níž došlo na vysvětlení některých jevů v přírodě a s tím související prohlídku interaktivních modelů, odezva ze strany většiny žáků byla kladná. Názorné demonstrace „jak se v přírodě tvoří vodní vír“, „na jakých principech pracuje vodní mlýn“ nebo „jak využívá síly vody vodní elektrárna“ připadly zvlášť atraktivní technicky založeným školákům. Didakticky zajímavým se jeví také neotřelé využití Smetanovy Vltavy jako tematicky vhodného hudebního doprovodu k jedné ze skupinových činností. K velkému překvapení všech přítomných se po vyslechnutí skladby podaří jednomu chlapci uhodnout její název, včetně přiřazení jména jednoho z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů.
Zvláštní pochvalu si zaslouží autoři popisovaného edukačního programu pro školy za to, že jsou účastníci vzdělávacího procesu z řad mladších školáků od začátku do konce výuky vybízeni ke komunikaci s lektorem. Vyvolaná mnohdy i velmi živá diskuse na jednotlivá témata vede k aktivizaci žáků, pro něž je navíc připraveno i několik praktických úloh. Záměrně vyvolaná interakce v žákovských skupinách, založená například na využití „tajných kartiček“ nebo „hry s magnetkami“ je dobrým základem pro možný vznik nové zkušenosti, která může mít pro poznávání žáků jedinečný význam. V souvislosti s výukou v rámci tematického bloku „spotřeba vody“ jsou pak žáci lektorkou, která jim vypráví příběh o těžkém životě malé etiopské dívky, vybízeni k tomu, aby si zkusili sami v rukou potěžkat 10 l kanystr. Právě takové množství vody musí vystačit na jeden den člověku žijícímu v Africe oproti vysokým nárokům na udržení životního standardu Čecha, který spotřebuje v průměru 100 litrů vody denně. Popisovanou část výuky uzavírá výklad s projekcí věnovaný sedmi divům světa, kdy lektorka žákům promítá obrázky zvířat a rostlin, kteří se naučili ve velmi obtížných podmínkách získat vodu.
Reflektivní fáze probíhá opět formou brainstormingu, při němž lektorka – stejně jako dobrý učitel ve škole – zjišťuje, zda si žáci díky účasti na muzejně-edukačním programu rozšířili své znalosti o vodě, ale také ji zajímá, zda jsou mladší školáci dostatečně motivováni ke změně svého vlastního chování ve smyslu šetření s vodou.
Závěry:
Z hlediska didaktického lze sledovanou výuku považovat za rozvíjející, protože posuzované učební situace nesou znaky řízeného učení a oplývají silným motivačním nábojem. Při muzejní edukaci je nejen opakována, ale také obohacována školní znalost žáků ze vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“. Především se jedná o rozšíření učiva pro 1. stupeň ZŠ z oblasti „voda a vzduch – výskyt, vlastnosti a formy vody, oběh vody v přírodě, význam pro život“. Za zvlášť podnětné lze považovat zprostředkování tématu „voda“ v souvislosti s novým učivem o životních podmínkách, o rostlinách a živočiších i o rovnováze v přírodě. Chvályhodné je také pedagogické zacílení programu, které se opírá o jasný edukační záměr jeho autorů, kteří chtějí mladé generaci předat dvě klíčové myšlenky: za prvé – „voda je velká vzácnost“ a za druhé – „s vodou je třeba šetřit“. Předložená hospitace výuky přinesla důkazy o tom, že v prostředí muzejní expozice Národního zemědělského muzea probíhá zdařilé vzdělávání žáků zaměřené na ohleduplné chování člověka k přírodě a na její ochranu.
Autoři programu: Mgr. Eleni Dimelisová, Mgr. Jan Malý a Matěj Vavříček (Národní zemědělské muzeum)
Lektorka programu: Mgr. Eleni Dimelisová
Dne 8. března 2019 sepsala zprávu Mgr. Kateřina Tomešková, Ph.D., koordinátorka pokusného ověřování, která je zároveň autorkou fotografií.
