V těchto dnech si připomínáme 75. výročí osvobození Československa. Konec války představoval pro celý svět úlevu od jedné z nejděsivějších událostí 20. století. Málokdo si však uvědomoval, že i navzdory ukončeným bojům přetrvává utrpení nejzranitelnější části populace – dětí. V rozvrácené Evropě nebylo příliš prostoru věnováno péči o děti. Někteří lidé se to však rozhodli změnit a energicky se angažovali v zajištění bezpečného prostředí pro děti v poválečném chaosu. Mezi těmito lidmi vyniká Přemysl Pitter. Především jeho zásluhou bylo možné uskutečnit v českých dějinách ojedinělou humanitární „akci zámky“.
P. Pitter a jeho poválečná činnost
J. Seiner
Druhá světová válka si vyžádala miliony lidských životů. Stala se nepřekonatelným mementem utrpení v celém 20. století. Bohužel však pro tisíce lidí nekončilo dlouhé období utrpení samotným ukončením války v květnu roku 1945. Mnoho vězňů koncentračních táborů i po osvobození umíralo na následky věznění a v důsledku epidemií zákeřných nakažlivých nemocí, které se mezi oslabenými vězni v přeplněných táborech v otřesných hygienických podmínkách velice rychle a snadno rozšířily. Napomáhaly tomu i tzv. pochody smrti, kterými nacisté evakuovali koncentrační tábory nacházející se blízko frontových bojů. Během samotných pochodů zahynuly tisíce lidí. Řada z pochodů smrti směřovala na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava a do Terezína, kde se nově příchozími zhoršila již tak velmi špatná hygienická situace a vypukla zde v květnu 1945 epidemie skvrnitého tyfu. V Terezíně byla vyhlášena karanténa a osvobození vězni museli ještě setrvat v Terezíně, dokud se nepodařilo epidemii potlačit. Katastrofální situace se dotýkala zejména dětí. Proto bylo nutné jednat rychle a nejohroženější terezínské děti odvézt. Tuto skutečnost si velmi dobře uvědomovala řada lidí, mezi nimiž vynikal Přemysl Pitter. Přemysl Pitter byl významný křesťanský humanista, vychovatel, sociální pracovník, publicista, tedy člověk s velmi širokým polem působnosti. Přemysl Pitter se svými spolupracovníky založil v období první republiky Milíčův dům, což bylo unikátní zařízení pro děti ze sociálně slabých rodin nacházející se v Praze na Žižkově a časem se také podařilo vybudovat dětskou ozdravovnu v Mýtě u Rokycan. Obě zařízení navštěvovaly také židovské děti i v prvních letech války. P. Pitter po celé válečné období pomáhal židovským rodinám a svým židovským přátelům, za což byl také oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, které uděluje stát Izrael za záchranu života Židů.
Ke konci války se P. Pitter na schůzkách se svými spolupracovníky a přáteli zamýšlel nad poválečnou pomocí židovským dětem. Iniciovali tak vznik Výboru křesťanské pomoci židovským dětem, jehož členové se rekrutovali mimo jiné z křesťanských organizací YMCA a YWCA, činnost Výboru se měla započít po skončení války. Potřeba rychlé evakuace dětí z Terezína však všechny zaskočila, bylo nutné nalézt co nejrychleji vhodné prostředí, kam by bylo možné terezínské děti převézt. Přemysl Pitter se v květnu 1945 stal členem zdravotně sociální komise České národní rady a ze svého titulu se mu podařilo zajistit již 18. května tři zámky v blízkosti Prahy z bývalého majetku rodiny Ringhofferů – jednalo se o zámky – Štiřín, Olešovice a Kamenice. Čtvrtý zámek získal v Lojovicích. O něco později se podařilo také zajistit penzion Bellevue v Ládví. Vznikla tak ojedinělá humanitární „akce zámky“, jejímž řízením byl pověřen P. Pitter.
Po zajištění prostor bylo nutné proměnit zámky v co nejkratší možné době na zařízení vhodná pro ubytování dětí. Obrovským úsilím všech zúčastněných se podařilo již 22. května přivézt první terezínské děti do zámku v Olešovicích. Brzy se v dětské ozdravovny proměnily i zbývající zámky a byly zde ubytovány děti a mládež nejen z Terezína, ale i z dalších nacistických koncentračních táborů. O děti se zde zpočátku staral jen úzký kroužek spolupracovníků P. Pittra bez nároků na mzdu. Mezi nejbližší Pittrovy spolupracovníky bezpochyby patřila Olga Fierzová, která se s P. Pittrem aktivně podílela již na založení a chodu Milíčova domu. Postupně, jak narůstal počet dětí v ozdravovnách, zvyšoval se i počet spolupracovníků - dobrovolníků, kteří se o děti starali, jak nejlépe mohli. Děti zde dostávaly kvalitní stravu, lékařskou péči, bydlely v čistém a zdravém prostředí, ale také se jim P. Pitter a jeho kolegové pokoušeli pomoci překonat zážitky z války a navrátit chuť do života. Dětem zde byl
po jejich zotavení připraven program, v jehož rámci se mohly vzdělávat a pěstovat různé zájmové aktivity. Děti zde pobývaly nejčastěji od dvou do čtyř měsíců, některé zde však zůstávaly déle než rok. Starší děti – mládež, se také podílely na chodu ozdravoven a zůstávaly zde déle.
P. Pitter jako člen sociální komise Zemského národního výboru navštěvoval internační tábory pro německé obyvatelstvo, kde kritizoval a odsuzoval násilí a špatné zacházení s Němci. Pitter dosáhl, aby i ohrožené německé děti mohly být přesunuty do zámeckých ozdravoven. Byl přesvědčen, že děti nemohou trpět za činy svých rodičů. Tuto myšlenku nebylo v poválečném Československu, kdy panovalo silné protiněmecké cítění, jednoduché prosadit. Ale v průběhu léta roku 1945 již byly německé děti přiváženy na zámky. Docházelo tak k situacím, kdy se židovské děti setkávaly se svými německými vrstevníky, kteří byli indoktrinováni nacistickou ideologií například v Hitlerjugend. Vychovatelé museli řešit složitou situaci nejen mezi dětmi, ale potýkali se stále s dalšími překážkami a problémy se sovětskými vojáky a s místním obyvatelstvem. Například v okolí zámku Štiřín byly pro odrazení rabujících vojáků Rudé armády vyvěšeny falešné varovné cedule informující o propuknutí tyfové epidemie v ozdravovně. Problémy také představovalo finanční zajištění celé akce. Z velké části byla zpočátku „akce zámky“ financována z pozůstalosti po Miloši Seifertovi, který svůj poměrně značný majetek odkázal pro humanitní účely Milíčovu domu, dále z darů a později byly zajištěny i státní subvence. Z důvodu financování celé akce byly ozdravovny převedeny oficiálně pod Zemský národní výbor. Vychovatelé se také dostávali do konfliktů s místním obyvatelstvem za to, že se starají o německé děti – tedy o děti nepřátel. Ze stejných důvodů byl i v československém tisku napadán Přemysl Pitter. Pod vlnou kritiky, do níž se zapojilo i Ministerstvo vnitra, byl Pitter odvolán ze sociální komise Zemského národního výboru. Aby nedošlo k narušení průběhu „akce zámky“, byly ozdravovny velmi rychle převedeny pod správu Ministerstva ochrany práce a sociální péče.
Všechny obtíže se však podařilo překonat a „akce zámky“ vedená P. Pittrem trvala až do roku 1947, kdy byla jako poslední uzavřena ozdravovna v Kamenici. Celkem prošlo ozdravovnami na 810 dětí, z nichž řada byli sirotci. Dle vzpomínek pamětníků představoval pobyt na zámcích pro děti a mládež přeživší šoa velmi důležité období. „Akce zámky“ jim v některých ohledech pomohla zmírnit následky obrovského utrpení prožitého za války. Vysoce oceňovali práci všech pracovníků, kteří se na realizaci akce podíleli. „Akce zámky“ představuje jeden z nejvýznamnějších poválečných humanitárních počinů. V jeho rámci se podařilo P. Pittrovi a jeho spolupracovníkům poskytnout dětem a mládeži místo, kde se mohly alespoň částečně zotavit z hrůzných následků války.
P. Pitter a jeho spolupracovníci však pokračovali v pomoci ohroženým dětem i po ukončení „akce zámky“. Nadále zajišťovali provoz Milíčova domu a také pomáhali pátracím službám dohledávat rodiny sirotkům a dalším lidem, jimž válka ničivě zasáhla do životů.
Součástí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského je Oddělení výzkumu a vzdělávání o P. Pittrovi, Archiv P. Pittra a O. Fierzové. Archiv shromažďuje řadu cenných dokumentů
o působení Přemysla Pittra a Olgy Fierzové. Oddělení kromě správy Archivu P. Pittra a O. Fierzové a práci s archiváliemi zajišťuje primární výzkum o činnosti P. Pittra a O. Fierzové. Pracovníci oddělení publikují odborné články a publikace s využitím nejen archivních materiálů uložených v NPMK, podnikají badatelské cesty do zahraničí a zpracovávají dostupný materiál o širokých aktivitách
P. Pittra a O. Fierzové. Oddělení shromažďuje a nahrává výpovědi pamětníků a obohacuje tak archivní fondy o cenný materiál. Oddělení se také podílí na řadě vzdělávacích aktivit Národního pedagogického muzea. V nabídce vzdělávacích pořadů NPMK jsou nabízeny pořady využívající fondy Archivu P. Pittra a O. Fierzové, jež lze vhodně využít pro výuku dějin 20. století a pro vzdělávání k humanismu a potlačení rasové a náboženské nesnášenlivosti. Jedná se například o pořad: Jsem Jehuda Bacon. Holocaust a poválečná doba očima izraelského malíře českého původu. V rámci tohoto programu se vhodně využívá také obrazový materiál J. Bacona, který žákům a studentům vizualizuje problematiku holocaustu a působí na jejich emoce. Dále pak vzdělávací pořad Zachránci dětí: Přemysl Pitter a Janusz Korczak, který vznikl za spolupráce pracovníků NPMK, Muzea dějin polských Židů
ve Varšavě (Muzeum Historii Zydów Polskich w Warszawie) a Studijního dokumentačního centra Korczakianum ve Varšavě (Ośrodek Dokumetacji i Badaň Korczakianum w Warszawie). Tento vzdělávací program propojuje české a polské dějiny na pozadí širších evropských a světových dějin. Archiv P. Pittra a O. Fierzové zpřístupňuje archivní materiál badatelům, probíhá realizace projektu digitalizace archivu, kdy je již nyní řada archivních dokumentů přístupná na internetových stránkách pitter.eu. Každoročně pracovníci archivu kontaktují vysoké školy a zasílají nabídku s možnými tématy závěrečných a ročníkových prací studentů. Na základě archivních materiálů jsou připravovány výstavy, které je možné zapůjčit do škol, či dalších veřejných institucí. Aktuálně jsou k dispozici výstavy: Evropský humanista Přemysl Pitter a dále Příběhy bezvýhradné lidskosti - Přemysl Pitter, výjimečná postava v dějinách 20. století. Výstavy jsou pravidelně aktualizovány. Dále je vydávána řada informačních materiálů k výstavám, také jsou k dispozici brožury s informacemi o odkazu
P. Pittra. S velkým úspěchem je na školách využíváno výukové DVD s dokumentárními medailony německých i židovských „dětí Přemysla Pittra“.